.png){kind=logo}
Malinois
Belgický ovčák Malinois je velmi aktivní, energický a bystrý pes, oddaný svému majiteli a rodině. Belgický ovčák Malinois je využíván jako hlídač a služební pes. Belgický ovčák Malinois vyžaduje pevný výcvik, pozornost a dostatek aktivních činností a pohybu. Belgický ovčák Malinois měří kolem 61 až 65 cm, váží od 25do 33 kg. Srst Belgického ovčáka Malinois je krátká, rezavá s černou maskou. Belgický ovčák Malinois je v poslední době nejoblíbenější plemeno u policejních a vojenských složek.
Chůze psa na vodítku a Co dělat, aby pes na vodítku netahal ?
Vůdce smečky vždy rozhoduje a určuje pravidla smečky.
Naše jedinečné vodítko pro psy je jednoduché, ale velmi účinné. Posuvná přezka udržuje obojek v horní části krku psa, čímž je pes snáze ovladatelný. Čím níže je oboje na krku posazen, tím více bude Váš pes táhnout. Pokud pes táhne nesmíte za vodítko souvisle tahat zpět, protože tím pouze ponoukáte psa, aby táhl ještě více.
Naše kvalitní vodítko by mělo být neustále v horní části krku, těsně za ušima psa. Vodítko musí být drženo lehce v prstech jedné ruky, na krátko, ale ne v neustálém napětí. Naopak, mělo by být na krátko a volně a napínat ho pouze při opravě chování, když pes chce například čichat nebo se otočit za jiným psem. Mějte na paměti, že psa řídíte více svou energií než vodítkem samotným. V případě, že je pes na vodítku, nemusíte psa ani okřikovat nebo dávat povely. V klidu ho vedeme kam potřebujeme. Doporučujeme rovněž měnit směr chůze, aby si uvědomil, kdo je vůdce smečky a kdo rozhoduje, kam se půjde.
V ideálním případě by měl pes mít při chůzi hlavu u vaší nohy. Proto by měla ruka s vodítkem směřovat více za vás, jak je vidět na videu. Jakmile pes Vás začne při chůzi předcházet, musí následovat korekce vodítkem, kdy zatáhnete směrem nahoru. Tím by se měl pes zpomalit a vrátit na vaši úroveň nebo téměř za Vás. Pokud máte pocit, že Vás pes neustále předchází, změňte směr chůze a pes bude okamžitě za Vámi. Jinak mějte s neposlušným psem trpělivost a dejte mu pár dní na vstřebání nových pravidel. Rozhodně však nezapomeňte dodržovat všechna výše uvedená pravidla, jinak svého psa spíše zmatete. Pokud je pes dobře veden od štěněte, je toto vodítko zbytečné, protože pes Vás bude vždy následovat jako vůdce smečky i bez vodítka.
V žádném případě nepoužívejte samonavíjecí vodítka flexi nebo kovové stahováky (jednořadé, dvouřadé, třířadé) - nedejbože stahováky s ostny. Samonavíjecí vodítko je naprosto nevhodné pro výchovu neposlušného psa. Lano nebo šňůra je u samonavíjecího vodítka neustále napnutá a tím přenášíme na psa napětí a on neustále více táhne. Vhodné vodítko pro psa slouží pouze jako nástroj na opravu špatného chování.
To znamená, že pokud pes špatně zareaguje, vodítko krátce napneme a opět povolíme. Tím psa upozorníme na chybu, kterou udělal. Pokud je vodítko neustále napnuté, pes vlastně neví, zda se chová špatně či správně a jak profesionál na psy Cesar Millan správně tvrdí, vodítko, které je stále napnuté spouští u psa tahací reflex a pes táhne čím dál více. Naše výchovné vodítko pro pejska držte velmi na krátko s malým prověšením.
Pokud půjde pes poslušně u nohy, bude vodítko mírně prověšené a nebude psa v ničem omezovat a už vůbec ne škrtit. Pokud nás však bude předcházet nebo se opožďovat, vodítko se napne a psa upozorní na špatný pohyb. S tímto psím vodítkem je schopno relativně velkého psa ovládat i malé dítě. Naše vodítko s obojkem je vhodné rovněž jako vodítko výstavní.
-
Kód: 17255 -
Kód: 16660 -
Kód: 17297 -
Kód: 17309 -
Kód: 17990 -
Kód: 17984 -
Kód: 17978 -
Kód: 17969 -
Kód: 17960 -
Kód: 17954 -
Kód: 17948 -
Kód: 17933 -
Kód: 17531 -
Kód: 16681
Toto plemeno vzniklo v Belgii, kdy zde bylo tolik ovčáckých (pasteveckých) psů různých zbarvení a délky srsti, že se někteří milovníci psů rozhodli v 19. století udělat v tom pořádek – a tak rozdělili plemeno belgický ovčák na čtyři typy (laekenois, groenendael, tervueren a malinois). Malinois získal svůj název po městu Mechelen.
Na počátku šlechtění a rozdělování jednotlivých typů, v roce 1891, vyzval pracovník veterinárního ústavu A. Reul všechny majitele velkých pasteveckých psů, aby se dostavili 15. listopadu toho roku na výstavu v Bruselu. Dostavilo se 117 psů nejrůznější barvy srsti i proporcí. Bylo vybráno čtyřicet nejlepších jedinců, kteří byli rozděleni do tří skupin podle barvy a délky srsti (v současné době bychom skupiny označili laekenois, groenendael a malinois, tervueren byl vyšlechtěn později). Byl sestaven základní standard pro každou skupinu a přestože jejich majitelé dostali instrukce, kde se zdůrazňovalo především křížení jedinců pouze v rámci jedné skupiny, avšak chovatelům šlo především o kvalitu práce a na instrukce příliš nedali. I tak se ale našel dostatek chovatelů, kteří pravidla dodržovali.
Dne 3. dubna 1892 sepsal, tehdy již rok působící, Klub belgického ovčáka první standard plemene, který byl základem pro další chov. V tomto standardu se ale stále ještě zmiňovali pouze tři možné varianty. Od roku 1901 byli chovní jedinci zapisováni do první plemenné knihy.
Neshody mezi chovateli tří variant belgických ovčáků nabývaly na intenzitě, nakonec byla na začátku 20. století zavedena i čtvrtá varianta, dnes známá jako tervueren. Mezi jedny z nejdůležitějších zakládajících psů plemene malinois patří psi Tjop a Dewer, oba velmi dobře hodnocení psi jak v ohledu na exteriér, tak na povahu. Začátkem 20. století také začali maliňáci být vyváženi i mimo Belgii; do Spojených států, Ruska, Ekvádoru…
V průběhu první a druhé světové války byli být belgičtí ovčáci, především varianta malinois, využíváni armádou pro různé účely; hlídání muničních skladů, předávání zpráv (tzv. spojky), obranu a podobně. Přestože by se mohlo zdát, že to plemeni ve vývoji pomohlo, je to naopak; válka kvality chovu téměř zruinovala, kvalitní psi byli odváděni a většinou zahynuli, ti, co zůstali u chovatelů, se ve většině případů již plemeníky nestali, jelikož neměli dostatečné kvality. V průběhu a po skončení druhé světové války byl dokonce chov tak zruinovaný, že bylo povoleno křížení jednotlivých variant.
Dne 1. ledna 1974 bylo odsouhlaseno, že se bude každá varianta posuzovat zvlášť; tak vznikl novodobý belgický ovčák malinois. V roce 1988 se první jedinec plemene dostal do Česka. Avšak i nadále zde byly bráni jako tabu. Bylo to z důvodu, že klasický německý ovčák při dopadení zločince nebo figuranta za rukáv tahal, zatím co malinoisové jsou typičtí tím, že maso a rukáv figuranta zásadně trhají a rvou, nikoliv tahají. To se příčilo většině chovatelů a kynologů a obliba malinoisů začala značně stoupat až v prvním desetiletí 21. století.
Vzhled Malinoisa
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí a s dobře osvaleným tělem. Na výstavách se krom samotného vzhledu posuzuje i postoj a to bez fyzického kontaktu s vystavovatelem (= chovatelem). Jedná se o kvadratické plemeno, hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy musí odpovídat polovině délky hlavy nebo ji mírně přesahovat. Srst u malinoisů musí být krátká, přiléhavá, světle hnědá s černou maskou na obličeji. Na krku a hřbetu může být srst mírně tmavší než na zbytku těla.
Hlava je vysoko nesená, dlouhá. Poměr mozkovny a tlamy je 1 : 1. Mozkovna střední velikosti, čelo zploštělé. Stop mírně vyznačený. Uši jsou spíše menší velikosti, vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru a vždy nastražené a natočené vpřed. Oči střední velikosti, mandlovitého tvaru s tmavě hnědou duhovkou. Výraz inteligentní a živý. Nosní houba vždy černá, nozdry dobře otevřené. Pysky jsou tenké a přiléhavé, zuby silné a bílé. Přestože dříve byl preferován spíše klešťový skus, v současné době je oblíbenější nůžkový skus. Krk pevně nasazený, poměrně dlouhý, dobře osvalený a bez laloku. Hřbet je pevný, krátký, s dobře klenutými žebry. Ocas je dobře nasazený a silný u kořene, ke špičce se zužuje. Dosahuje nejméně ke hleznu. Nohy jsou dlouhé, dobře osvalené, s kulatými tlapkami a černými drápky.[1]
Povaha Malinois
Stejně jako ostatní belgičtí ovčáci, i Malinois je velmi energický, vytrvalý a neunavitelný. Malinois je aktivní a neustále se na svoji práci plně soustředí. Rychlé reakce a mrštnost Malinoisa mu dávají výhodu ve všestranném výcviku a to především oproti pomalejším německým ovčákům. Malinois miluje dlouhé procházky a svoji rodinu zbožňuje a je jí oddaný. Malinois dokáže svého pána razantně chránit. Změny majitele nebo prostředí nese Malinois velmi těžce. Malinois má instinkty pravého pasteveckého psa, takže jej jistě potěšíte prací venku, třeba s jinými zvířaty. K cizincům se chová Malinois nedůvěřivě, ale bez důvodu není agresivní, ani nekouše. K dětem se chová Malinois velmi přátelsky, ale záleží to i na chování dětí. S ostatními zvířaty vychází Malinois dobře.
Péče o Malinois
Požadavky na majitele malinoise rozhodně nejsou mírné; takový chovatel by měl mít se služebními plemeny zkušenosti, měl by být asertivní, vždy dominantní a ve svých postojích zatvrzelý. Co jednou psovi zakáže, nesmí již nikdy povolit a také musí pro psa mít dostatečné využití; dostatek pohybu, nejlépe se s ním účastnit obranářských nebo záchranářských zkoušek. Pro malinoise jsou vhodné i psí sporty, například flyball nebo agility. Malinois jistě udělá radost jak aktivním sportovcům, tak aktivním kynologům nebo psovodům, kteří psa dokáží správně využít.
Výcvik malinoisa je snadný, jelikož se tito psi učí rychle, ale psovod musí trvat na vykonání povelu. Tito psi mají také dobré pozorovací schopnosti a jsou to vášniví aportéři. Na rozdíl od některých plemen nemají problém s dlouhodobým soustředěním. Obecně se za nejslabší odvětví všestranného výcviku u malinoisů považuje stopování, avšak závisí na jedinci. Pro stopování se hodí rozvážnější plemena, resp. jedinci, ale belgičtí ovčáci jsou horliví a uspěchaní.
Srst tohoto plemene nepotřebuje žádnou zvláštní péči, kromě občasného česání; v době línání je ale potřeba vyčesávat psa každý den, a doporučuje se podávat lososový nebo olivový olej, pro lepší kvalitu srsti.